KDU.breadcrumbs.homePlzeň - město BYLO LÉTO, HORKÉ LÉTO, TAK JAK LÉTO MÁ BÝT
Zpět

BYLO LÉTO, HORKÉ LÉTO, TAK JAK LÉTO MÁ BÝT

Přidáno 12. 9. 2018
Ilustrační foto
V pondělí 10. září byla za účasti náměstků primátora Petra Náhlíka a Martina Baxy zahájena výstava „Plzeňské divadlo v době první republiky“. Vernisáže v mázhausu plzeňské radnice se zúčastnily také dvě plzeňské divadelní osobnosti - Mgr. LILKA RYBÁŘOVÁ ROČÁKOVÁ a MOJMÍR WEIMANN, které se šťastnou shodou okolností setkaly v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni na počátku 90. let XX. století. Společně zavzpomínaly na společná divadelní léta… 
Mgr. LILKA RYBÁŘOVÁ ROČÁKOVÁ se v 60. letech proslavila jako zpěvačka pop music písničkou BYLO LÉTO HORKÉ LÉTO, ale Plzeňákům je známa především jako operní pěvkyně-sopranistka - sólistka Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni  vletech 1973 – 1998. Později jako hudební pedagožka na plzeňské Konzervatoři. Operní zpěv vystudovala na pražské státní konzervatoři, po jejím absolutoriu v roce 1971 pokračovala ve studiu na AMU u profesora Karla Bermana. Během studií vystupovala v Divadle SEMAFOR, zpívala s předními českými tanečními orchestry oné doby, např. s Orchestrem Gustava Broma, Orchestrem Karla Vlacha, Tanečním orchestrem Československého rozhlasu či se skupinou OLYMPIC. V letech 1998–2018 zastupovala KDU-ČSL v Kulturní komisi Rady města Plzně.
 
Vyznání Mgr. Lilky Rybářové Ročákové: „Po dobu 25 let jsem byla sólistkou opery Divadla J. K. Tyla, zakládala jsem pěvecké oddělení Plzeňské konzervatoře, kde jsem pak řadu let učila. V současné době se věnuji úpravě a režii oper pro děti a v neposlední řadě působím již několikáté volební období v Komisi kultury Rady města Plzně. S velikou radostí konstatuji, že Plzeň v oblasti kultury prožívá šťastné období, které bylo zdárně nastartováno v roce 2015, kdy se stala Plzeň Evropským hlavním městem kultury). Největší kulturní instituce v kraji, Divadlo J. K. Tyla, nabízí vedle divácky vděčných inscenací, také představení, která posouvají vkus plzeňského diváka. Vysokou úroveň a zajímavou dramaturgii nabízí Plzeňská filharmonie.
Také alternativní umění má v dnešní Plzni své místo zejména v DEPU 2015 či Moving Station. Vedle profesionální scény se dostává podpory amatérům, dětem a mládeži. Tuto skutečnost osobně považuji za nesmírně důležitou, neboť právě z tohoto podhoubí vyrůstá divácká obec a vůbec lidé kulturní v širším slova smyslu.
Přála bych si z celého srdce, aby Plzeň v nastoupené cestě vytrvala. Ráda na té cestě svými zkušenostmi pomohu.“
 
MOJMÍR WEIMANN vedl Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni jakožto jedno z nejvýznamnějších českých čtyřsouborových divadel v letech 1990 – 1995, tedy v době, kdy českou společnost ovládlo opojení ze znovunabyté svobody.
“Když jsem poprvé vstoupil coby ředitel do krásné historické budovy Velkého divadla, trochu se mi roztřásla kolena,” přiznává s odstupem Mojmír Weimann. “Stát se dalším pokračovatelem Vendelína Budila a sloužit divadlu tak, aby plnilo v daných provozních i finančních možnostech svojí funkci a nadále se rozvíjelo, nebylo snadné. 90. léta navíc překvapivě přinesla odliv diváků z hledišť, což se v Plzni naštěstí nestalo.”