Danuše Bělohlávková se narodila 21. července 1926 v Plzni. Po dívčím reálném gymnáziu v Plzni pokračovala ve studiích na Univerzitě Karlově v Praze, obor historie – francouzština. Od roku 1950 nastoupila do školství, nejprve vyučovala ve škole ve Všerubech, poté na středních školách v Plzni a od roku 1969 na II. gymnáziu Plzeň, současném Masarykově gymnáziu. Je držitelkou vyznamenání Rytíř francouzského státu, v roce 2008 obdržela Pečeť města Plzně, v roce 2011 byla uvedena do Dvorany slávy Plzeňského kraje a 28. října 2016 si na plzeňské radnici převzala Čestné občanství.

Po roce 1989 jako první v republice organizovala rekvalifikační kurzy francouzštiny pro ruštináře na pedagogické fakultě v Plzni. Již od roku 1967 začala podle možností budovat kontakty s Francií, začala exkurzemi do knihovny Francouzského institutu ve Štěpánské ulici v Praze. Vstoupila do Vědeckotechnické společnosti, sekce jazyků. Pořádala v Plzni semináře pro techniky, lékaře, lingvisty ve spolupráci s francouzským institutem. Od roku 1989 začala pracovat na založení Francouzské aliance, je čestnou předsedkyní této organizace. Zároveň začala organizovat uzavírání partnerství města Plzně a Plzeňského kraje s francouzskými městy a regiony.

Danuše Bělohlávková poděkovala za přání a dary. Při setkání popovídala o své vzpomínce na plzeňskou radnici. „V roce 1950, když jsem se vrátila do Plzně po studiích za svým mužem, archivářem města Plzně, jsem přišla na plzeňskou radnici a žádala o místo ve zdejším archivu. Předtím jsem měla nabídku jít pracovat dokonce do archivu města Prahy. V Plzni mi ale oznámili, že pro mě nemají místo a že mi mohou nabídnout pouze místo učitelky ve Všerubech u Plzně. Nikdo tam nechtěl, jediný autobus z Plzně odjížděl ráno v pět hodin a zpět také jen jeden autobus pozdě odpoledne. Tak jsem to vzala a nastoupila jsem do Všerub. Přivítal mi pan školník, který mi přes zimu brzy ráno vždy zatopil a vše nachystal. Pan školník byl skvělý. Původně vyučený zahradník totiž předtím pracoval u Paříže. Po vyučování jsme si vždy krásně francouzsky popovídali,“ zavzpomínala Danuše Bělohlávková.